Fine Blend

První jazyk jsme se naučili tak, že jsme se snažili komunikovat s tím, co už jsme uměli. Měli jsme to naposlouchané a následně zkorigované. Něco jsme slyšeli a občas hned, jindy za čas jsme se to pokusili použít. Někdy dobře, někdy špatně. V druhém případě skoro vždycky následovala korekce. Nekonečný řetěz pokusů a opravených omylů nás tak dovedl na úroveň rodilého mluvčího. Neučili jsme se gramatické vzorce a seznamy slovíček, odposlouchávali jsme celé věty a následně jsme v nových kontextech testovali, jak to všechno funguje. Tahle situace už se samozřejmě nedá reprodukovat - dospělý a dětský mozek fungují jinak a navíc se děti učí jazyk větší část svého bdělého času. Taková intenzita se dá jen nedokonale simulovat co největším a přitom nejrůznorodějším množstvím jazyka v hodině. Ne jedna kapitola gramatiky, pět cvičení na ni a dvacet nových slovíček k tomu, ale desítky vět procvičujích známé a uvádějící nové. S chybou nejen že se u toho počítá, ale prezentace nových věcí často skrze chybu probíhá a simuluje se tak výsek reálné situace, kdy byste ji nejspíš také udělali, jen by vás už dnes většinou nikdo neopravil a neřekl vám, jak to udělat lépe. V učebnicích často najdete mapy kurzu, které vyvolávají dojem lineárního systému, ve kterém se odškrtávají jednotlivá témata lekcí a testů na jejich konci na cestě z bodu A do bodu B. Dlouho takový systém vcelku dává smysl a hlavně umožňuje prostupnost v rámci tříd, a škol, umožňuje srovnatelné testování a certifikaci. Je to ale koncepce, která svědčí víc systému než angličtině jednotlivce. U pokročilých studentů cizího jazyka už každopádně moc smysl nedává. Víc než lineární mapy s body A a B je pak užitečnější se na jazyk dívat jako na obří skládanku, ze které už je sice patrný celkový obraz, ale ten je třeba trpělivě zpřesňovat a doplňovat další spoustou detailů.
Teoriemi učení a učení se jazyka jsou popsané celé stohy knih. Svého času jsem se jimi dychtivě probíral a po brutálním protřídění a ještě brutálnějším zapomínání je tato úvaha jádrem toho, co mi z jejich studia zůstalo. Není to vysloveně mainstream, ale ani to není nic revolučního. Jen teorie, která formuje to, jak moje hodiny vypadají. Přijde-li vám rozumná, mohly by se vám líbit.